Baňkování je metoda známá déle než pět a půl tisíce let. První zmínky o této metodě nalezneme už v Mezopotámii, u starých indiánů, ale i v jiných koutech světa. V Číně se baňky používaly po tisíciletí. Tehdy se baňky využívaly především k odstranění bolesti zad a pohybového aparátu. Později se zjistilo, že mají pozitivní účinky i na správnou funkci vnitřních orgánů.

Baňkování spočívá v přikládání skleněných baněk na pokožku. Vzduch v baňce se před aplikací zahřeje a vytvoří se v něm podtlak. Baňka se pak přisaje na kůži, kterou podtlak vtáhne dovnitř. Pokožka se prudce prokrví a zčervená. Tato metoda je však naprosto bezbolestivá, pociťujete pouze lehké pnutí, jakoby táhnutí kůže. Baňky se většinou přikládají na dobu 20min. Zejména po první aplikaci je možné, že na těle zůstanou v místech, kde byly baňky přiloženy, „modřiny“ – ty však nejsou nebezpečné a během několika dní se samy ztratí.

Nejčastěji se setkáme s přikládáním baněk na záda – na ně se většinou aplikuje 8 – 12 baněk ve dvou souvislých řadách okolo páteře. Baňkovat však lze i podbřišek, loket, kyčelní klouby, kolena nebo chodidla a kotníky.

ÚČINKY BAŇKOVÁNÍ

• odstraňuje blokády a ztuhlé svaly
• detoxikuje organismus
• příznivě působí na lymfatický systém
• příznivě ovlivňuje problémy se zažíváním
• odstraňuje problémy s močovým měchýřem
• přináší úlevu při astmatu, zánětech průdušek, kašli
• působí proti otokům a bolestem nohou

Při baňkování se organismus prohřeje a uvolní. Urychlí se krevní oběh a tělo bude rychleji vylučovat škodliviny. Baňkování je jedna z mála masážních metod, která je doporučena i při nemoci. Při zvýšené teplotě se baňky mohou např. přikládat na plíce a průdušky a tím dochází ke zlepšení dýchání.

Baňkování není vhodné v případě, že trpíte trombózami, křečovými žilami, gangrénami, máte otevřené rány nebo hnisavé infekce.